Toto téma patří mezi nastávajícími maminkami mezi často diskutované. Problémem dnešní doby je pak zejména významné šíření desinformací o očkování jako takovém, které je intenzivně rozšiřováno na sociálních sítích vesměs těmi, kteří v dané problematice nemají a ani nemohou mít potřebné vědomosti a zkušenosti. Tím je vzbuzován strach, vedoucí pak mnohdy k odmítnutí očkování ze zcela neracionálních důvodů.
Toto může nabývat na významu zejména v dnešní době, kdy se i díky těmto „internetovým odborníkům“ začínají šířit dříve téměř potlačená infekční onemocnění, jako například spalničky či černý kašel.
Těhotenství je stavem v mnoha ohledech zvláštním. Imunitní systém se musí vyrovnávat s přítomností rostoucího jedince, který je pro organismus částečně cizorodý. Imunita nesmí tento plod ohrozit, naopak jej musí komplexně ochránit před jinými cizorodými „nepřáteli“. Dochází tedy k částečným úpravám ve fungování, aniž by imunita byla jakkoliv oslabena systémově. U zdravých těhotných žen se nesetkáváme s častější nemocností či větší náchylností k infekčním onemocněním, ale průběhy infekcí mohou být v těhotenství odlišné a specifické. Na významu nabývají infekce močových cest, záněty gynekologické, pohlavně přenosná onemocnění i některé nemoci , o nichž víme, že právě v těhotenství mohou probíhat s významnějšími komplikacemi, jako například listerióza či chřipka. Některé z infekcí pak mohou ohrozit přímo i vyvíjející se plod a proti mnohým z nich nás může ochránit právě očkování.
Není to ale tak jednoduché, a proto právě zde platí přísnější pravidla. Doporučení pak přicházejí opravdu jen na základě výsledků statisticky významných dat, a to i v situaci, kdy u těhotných jsou možnosti klinických studií významně omezeny. I z tohoto důvodu je většina doporučení na úrovni „lze provést jen v případě, kdy benefit převyšuje risk“ a doplňuje se informacemi typu „o daném postupu neexistuje dostatek dat“ – nebo-li z etických důvodů nebyly dělány klinické studie, které by bezpečnost prokázaly, přestože ji předpokládáme. I tak ale lze v této oblasti podat jasná doporučení.
Očkování tedy funguje jen tak dobře, jak správně ho umíme využívat. V těhotenství nám může významně pomoci, pokud bude podáno ve správnou dobu a ke správnému účelu. V této souvislosti pak zmíníme ta očkování, z kterých může těhotná žena (či ještě lépe ta, která těhotenství plánuje) profitovat. Posouzení by ale vždy mělo být individuální a níže uvedená doporučení platí obecně pro zdravé ženy s fyziologickým těhotenstvím:
Očkování na černý kašel
Toto očkování má za účel ochranu novorozence do té doby, než může být sám naočkován. Výskyt černého kašle je v posledních letech zvýšený, a proto patří toto očkování mezi doporučená právě v těhotenství. Lze je spojit s přeočkováním proti tetanu a záškrtu. Možností kdy očkovat je více – před otěhotněním, přímo v těhotenství či těsně po porodu. Od r. 2015 je i v ČR doporučováno přeočkování mezi 28.-36.tt, které vykazuje nejvyšší efektivitu a ochranu narozeného dítěte. Vedlejší účinky na těhotenství nebyly prokázány, klinické studie byly dělány na rozsáhlých souborech pacientek a toto očkování již mnoho let praktikují v zahraničí. Další možností je očkování nejméně 1 měsíc před otěhotněním, nebo naopak těsně po porodu.
Očkování na neštovice PŘED otěhotněním
Doporučeno u žen, které neprodělaly neštovice a plánují otěhotnět. Neštovice mohou zkomplikovat průběh těhotenství a na konci těhotenství dokonce i ohrozit život právě narozeného miminka. Očkování by mělo proběhnout minimálně 1 měsíc před otěhotněním. V těhotenství je již očkování kontraindikováno.
Očkování na chřipku
Chřipka prodělaná v těhotenství je spojena s rizikem komplikovaného průběhu u těhotné ženy, pokud k nákaze dojde v průběhu třetího trimestru. Navíc každé onemocnění s vysokými horečkami je určitým rizikem pro plod. Z tohoto důvodu se doporučuje sezonní očkování, podává se preferenčně v druhém a třetím trimestru.
Očkování na tetanus
Přeočkování na tetanus je možno provést kdykoliv během těhotenství. Doporučujeme zvážit možnost kombinovaného očkování společně proti černému kašli a záškrtu mezi 28.-36.tt.
Očkování proti žloutenkám A, B
Možné následky onemocnění zejména žloutenkou B jsou indikací k očkování žen, u kterých vzniklo riziko nákazy touto infekcí. Preferenčně se očkuje opět v druhém a třetím trimestru. Očkování proti žloutence A se řídí aktuální epidemiologickou situací a lze ho provést i v těhotenství.
Naopak mezi očkování, která by přímo v těhotenství neměla být prováděna patří: očkování proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím, očkování proti neštovicím, očkování proti tuberkulóze – tedy obecně očkování živými vakcínami, obsahujícími přímo oslabené viry či bakterie. Tato očkování lze provést před otěhotněním (většinou s několikaměsíčním odstupem).
Očkování ostatními neživými – inaktivovanými- vakcínami (tedy těmi, které obsahují jen určité malé částečky z virů či bakterií, tzv. antigeny v upravené podobě), pak indikujeme jen v případě, že je opravdu důležité až nezbytné a vždy důsledně posuzujeme. Sem patří například vakcíny proti klíšťové meningoencefalitidě, meningokokům či očkování u cestovatelů (břišní tyfus, japonská encefalitida, cholera, žlutá zimnice a podobně).