Archiv autora: Markéta Geleneky

 

 

Toxoplazmózu způsobuje parazitární prvok Toxoplasma gondii. K nákaze dochází nejčastěji požitím nedostatečně tepelně upraveného masa (hovězího, vepřového aj.). Rizikem je i neomytá zelenina, kontaminovaná kočičími fekáliemi. Nákaza obvykle nemá žádné příznaky, žena tedy vůbec netuší, že je nemocná. Pokud se toxoplazmóza projeví, pak nejčastěji únavou, zvýšenou teplotou, často i zvětšenými uzlinami. Ostatní projevy (zánět sítnice, jater, svalů apod.) nebývají časté. Infekce může těhotenství ohrozit jen v případě, že se žena nakazí až po otěhotnění, případně několik málo měsíců před ním.

Následky nákazy toxoplasmózou

Pravděpodobnost nákazy plodu – a možné následky – závisí na stadiu těhotenství, ve kterém byla žena infikována. Zatímco v prvním trimestru hrozí potrat či vznik vrozených vad, ve druhém trimestru jsou následky obtížně předvídatelné a ve třetím nebývají významné. Je-li infekce zachycena včas, může lékař preventivně předepsat antibiotika chránící plod před nákazou. Vrozená toxoplazmóza se v ČR objevuje u zhruba 0,23 % plodů, což představuje řádově stovky dětí ročně. Ihned po narození se nemoc projeví jen u 10 až 15 % nakažených.

Toxoplasmóza může mít pozdní příznaky

Velkou hrozbou je však možnost, že se první příznaky infekce objeví až po letech, nejčastěji kolem 3. až 5. roku věku dítěte, třeba jako zánět sítnice nebo hluchota. Často navíc způsobí určitý stupeň psychomotorického deficitu, který v tu chvíli již nelze nijak léčebně ovlivnit a je trvalým následkem infekce prodělané v těhotenství. U cytomegalovirové infekce je těchto „pozdních forem“ asi jen 20 %, ale u toxoplazmózy až 80 procent. Tento počet lze snížit jen účinnou prevencí a včasným záchytem a léčbou infekce již v těhotenství, případně co nejdříve po narození dítěte. ^1,2,3

Zdroj:
¹ Kodym P, Geleneky M. Prevence, diagnostika a léčba toxoplasmózy v graviditě. Actual Gyn 2012;4:31‒38.
² Montoya JG, Remington JS. Management of Toxoplasma gondii infection during pregnancy. Clin Infect Dis 2008;47(4):554‒566.
³ Palička P, Slabá H, Zitek K. Active control of congenital toxoplasmosis in the population. Centr Eur J Public Health 1998;6(4):265‒268.

 

 

Cytomegalovirus (CMV) patří mezi takzvané herpetické viry. Je nejčastější příčinou vrozených infekcí v ČR, postihuje 0,2 až 2 % všech novorozenců, ovšem projeví se jen u asi 10 až 15 % z nich.^1,2 Nakazit se lze kapénkovým přenosem od akutně infikovaného jedince. Nejvíce rizikové sou malé děti, zejména v kolektivních zařízeních. Průběh infekce se liší podle věku – zatímco v dětství je často bez příznaků nebo se projevuje jako infekční mononukleóza, v dospělosti převažují spíš horečnaté stavy spojené s postižením zejména jater.

 

Cytomegalovirus v těhotenství a po porodu

Těhotenství může být ohroženo v závislosti na době, kdy se žena nakazila, přičemž příznaky vrozené cytomegalovirové infekce se významně neliší od projevů vrozené toxoplazmózy. Na rozdíl od ní se však dítě může nakazit během porodu či krátce po něm, kdy hrozí rozvinutí novorozenecké sepse. K nákaze novorozence může dojít i mateřským mlékem, v tomto případě však virus ohrožuje pouze těžce nedonošené novorozence. Pokud se žena nakazí poprvé až v těhotenství, vzniká riziko přenosu infekce na plod v cca 50 %. V těhotenství může dojít také k znovuvzplanutí infekce prodělané v dávné minulosti (tzv. reaktivace), u té je ale riziko nákazy plodu minimální (kolem 0,5 %). Léky proti cytomegaloviru nelze v těhotenství použít, a tak se k léčbě přistupuje jen v některých případech po porodu. Velmi obtížné už je samotné rozpoznání akutní nákazy v těhotenství. Proto je podstatné, když lékař ví, zda k ní došlo ještě před otěhotněním.

Zdroj:
¹ Bartošová D. Kongenitální cytomegalovirová infekce: diagnostika a terapie. Pediatr pro Praxi 2011;12(1):16–17.
² Nigro G. Materna-fetal cytomegalovirus infection: from diagnosis to therapy. J Matern Fetal Neonatal Med 2009;22(2):169–174.

Infekce herpes simplex viry 1 nebo 2 (HSV 1,2) patří mezi běžná infekční onemocnění, kterými se ve svém životě – nejčastěji v dětství – nakazí většina z nás. Podobně jako virus neštovic či cytomegalovirus mají schopnost doživotně zůstávat v organismu a za vhodných podmínek znovu vzplanout. Pro těhotné ženy je nejrizikovější herpes genitalis – genitální opar projevující se typickým výsevem puchýřků v oblasti genitálu a jeho okolí. V mnohých případech ale nemusí mít žádné příznaky.

Přenos infekce na plod

K přenosu infekce na plod či novorozence dochází nejčastěji během porodu, nelze vyloučit ale ani přenos krví v případě, že se žena poprvé nakazí až v těhotenství. Určité riziko představuje i poporodní období, kdy zdrojem infekce může být akutní opar u matky, otce či ošetřujícího personálu.

Výskyt novorozenecké infekce herpes simplex viry

Výskyt novorozenecké infekce herpes simplex viry se značně liší podle zeměpisných oblastí: v USA se v průměru vyskytuje 1 případ na 3 200 živých novorozenců, zatímco v Dánsku je to 1 případ na přibližně 22 000 novorozenců. Máme ovšem k dispozici efektivní ochranná a preventivní opatření.^1,2,3,4

Zdroj:
¹ Holub M. Infekce vyvolané virem Herpes simplex v graviditě a u novorozenců. Neonatologické listy 2007;13(2):3‒6.
² Mahnert N, Roberts SW, Laibl VR, et al. The incidence of neonatal herpes infection. Am J Obstet Gynecol 2007;196(5):55–56.
³ Sauerbrei A, Wutzler P. Herpes simplex and varicella-zoster virus infections during pregnancy: current concepts of prevention, diagnosis and therapy. Part 1: herpes simplex virus infections. Med Microbiol Immunol 2007;196(2):89‒94.
⁴ Chu K, Jiamton S, Pepin J, et al. Association between HSV-2 and HIV-1 viral load in semen, cervico-vaginal secretions and genital ulcers of Thai men and women. Int J STD AIDS 2006;17(10):681‒686.

Neštovice patří mezi nejběžnější dětská onemocnění. Ve většině případů se projevují typickou vyrážkou, často doprovázenou zvýšenou teplotou či horečkou. Jen výjimečně dochází ke komplikacím ‒ nejčastěji se bakteriálně infikují ložiska na kůži, případně se rozvine zánět plic či mozečku. Zdrojem nákazy bývají děti s akutní infekcí, virus se šíří vzduchem a blízkým kontaktem. Po prodělání akutní infekce zůstává v těle a za určitých okolností může znovu vzplanout v podobě pásového oparu (herpes zoster). V dnešní době je k dispozici očkování, jež mohou zvážit dosud nenakažení lidé, kterým hrozí komplikace. To se týká i těhotných žen – pokud se žena poprvé infikuje až po otěhotnění, mohou neštovice narušit vývoj plodu a způsobit závažná postižení.

Neštovice v těhotenství

V prvních dvou trimestrech infekce zapříčiňuje takzvaný vrozený varicelový syndrom, který je naštěstí vzácný. Nejnebezpečnější je nákaza na samém konci těhotenství, kdy v některých případech způsobuje těžkou varicelovou infekci novorozence s velmi špatnou prognózou.

 

 

Listeriózu vyvolává bakterie Listeria monocytogenes, která se běžně vyskytuje v trávicím traktu řady zvířat, včetně domácích a zemědělských. Zdrojem infekce však častěji bývají kontaminované potraviny než kontakt se zvířaty. Příznaky listeriózy u matky jsou obvykle mírné a nejvíce připomínají chřipku, obvyklá je horečka a bolesti svalů. Přesto může dojít k nákaze plodu přes placentu, což na začátku těhotenství často vede k potratu, později k předčasnému porodu. Dítě se obvykle narodí s příznaky sepse (otravy krve), zápalu plic nebo zánětu mozkových blan. V některých případech dochází k nákaze až v průběhu porodu, kdy se novorozenec setká s bakterií v porodních cestách.

Léčba a prevence listeriózy

Proti nemoci neexistuje očkování, je však léčitelné antibiotiky. Pokud ovšem probíhá u těžce nedonošeného dítěte, mívá špatnou prognózu. Těhotným ženám je doporučováno vyhýbat se rizikovým potravinám (měkké zrající sýry, nedostatečné prohřáté masné výrobky ‒ hot dog, sekaná apod.), dodržovat základní hygienické návyky a zásady správného skladování potravin v chladničce. Každý horečnatý stav u těhotné ženy by měl pečlivě vyšetřit lékař. V České republice je v posledních letech hlášeno 10 až 20 případů těžkých listeriových infekcí ročně, maximálně 1 až 2 z nich postihují novorozence. Od roku 2000 do 2009 bylo hlášeno celkem 33 listerióz u novorozenců.¹

Zdroj:
¹ Smíšková D. Listerióza těhotných žen a novorozenců. Neonatologické listy 2010;1:13‒15.

Infekce parvovirem B19 je běžným dětským onemocněním. Projevuje se nejčastěji jako velkoložisková vyrážka provázená zvýšenou teplotou či horečkou, typicky ji vídáme u dětí ve školním věku. Označuje se jako „pátá nemoc“. V jejím průběhu dochází k útlumu krvetvorby, což představuje významnou komplikaci zejména u lidí s poruchami tvorby červených krvinek.

Nákaza parvovirem B19 v těhotenství může způsobit chudokrevnost plodu

Pokud se žena nakazí až po otěhotnění, může u plodu dojít k významné anémii (chudokrevnosti), tedy snížení počtu červených krvinek. Následkem je nedostatečné okysličení tkání a rozvoj hydropsu plodu, kdy dochází k nahromadění tekutiny v tělních tkáních či dutinách. Počet nových případů parvovirové infekce v těhotenství činí 1 až 5 %, v období epidemie bývá vyšší. Ohroženější jsou ženy, které ve své profesi přicházejí do kontaktu s dětmi (učitelky, zdravotníci atd.). K přenosu infekce na plod dochází u 24 až 33 % infikovaných těhotných žen.^1,2,3 V prokázaných případech se podává krevní transfuze, většinou však dostačuje dlouhodobé sledování průtoků krve placentou pomocí ultrazvuku.

Zdroj:
¹ Straňková M. Rubeola a parvoviróza v graviditě. Neonatologické listy 2010;1:3‒6.
² Ľubušký M, Pospíšilová D, Hyjánek J, Procházka M, Míčková I. Prenatální infekce plodu parvovirem B19. Čes Gynek 2005;70(4):306‒311.
³ Enders M, Weidner A, Zoellner I, Searle K, Enders G. Fetal morbidity and mortality after acute human parvovirus B19 infection in pregnancy: prospective evaluation of 1018 cases. Prenat Diagn 2004;24:513‒518.

Zarděnky jsou obvykle nekomplikovaným virovým onemocněním postihujícím především děti. K jeho hlavním projevům patří horečka a nepříliš nápadná vyrážka. Nicméně tento virus patří k těm, které průběh těhotenství ohrožují nejvíce. Nakazí-li se žena v prvních 12 týdnech těhotenství, existuje více než 80% riziko potratu nebo poškození plodu. Pokud těhotenství pokračuje, narodí se obvykle děti s těžkými srdečními vadami, hluché a opožďují se ve vývoji. U nás se s touto nemocí setkáváme vzácně, hlavně díky povinnému očkování již v dětském věku. Za poslední dvě desetiletí jsme zaznamenali jen několik ojedinělých případů, vždy se jednalo o ženy ze zemí, kde se na toto onemocnění na rozdíl od ČR neočkovalo a kde také došlo k nákaze.

 

Prevence vrozených nákaz jsou souborem doporučení, která vedou ke snížení rizika infekce u ženy či plodu. Jedná se o hygienicko-epidemiologické postupy, prenatální screening, preventivní podávání antibiotik (profylaxe) či očkování. Některé z nich patří do rukou lékaře, jiné může praktikovat každá žena sama. Jsou zaměřeny zejména na minimalizaci přenosu nákaz.

Prevence je účinnější než řešení problémů

Za důležitý lze považovat fakt, že prevence je vždy účinnější než řešení již nastalých problémů. Proto je vhodné, aby se žena plánující těhotenství o tato doporučení zajímala. Velkou výhodou je, pokud ví, zda již prodělala infekce, které by mohly těhotenství ohrozit v případě, že by se nakazila během gravidity. Jako typický příklad lze uvést například neštovice. Prodělala-li je žena v minulosti, těhotenství neohrožují, zatímco pokud se s nimi setká poprvé až v graviditě, vyvolávají v některých případech závažné poškození plodu. Séronegativní ženy (které se s infekcí nesetkaly a těhotenství plánují) pak mohou zvážit očkování či alespoň dbát na preventivní opatření omezující pravděpodobnost nákazy.

Naše vlastní klinická zkušenost ukazuje, že preventivní vyšetření základních infekčních onemocnění (tedy cílené sérologické odběry těhotných, či žen plánujících těhotenství) velmi dobře funguje. Je to ale velmi specifická oblast a vyžaduje značnou zkušenost a dobrou koncepci. V našem projektu nabízíme vyšetření “šitá na míru” našim klientkám, což považujeme za formu prevence nejúčinnější.

Některá infekční onemocnění se v ČR vyšetřují v těhotenství povinně. To znamená, že lékař je zákonem vázán k tomu, aby tato vyšetření těhotné klientce nabídl. Patří mezi ně HIV, syfilis a žloutenka typu B. Zde se není potřeba o nic starat – pokud se nákaza potvrdí, nastupuje automaticky doporučená léčba a další sledování budoucí maminky i plodu. Vyšetření doporučené u všech těhotných je také odběr  na streptokoky skupiny B.  Provádí se mikrobiologickým zpracováním vaginorektálního stěru od 35. týdne gravidity. Při pozitivním nálezu se doporučuje podání antibiotik během porodu, čímž se riziko závažné nákazy novorozence snižuje.